Články

Datum 1.6. je již pěknou řadu let v kalendáři uvedeno jako Den dětí. Tento den se tudíž téměř všichni dospělí v našich končinách snaží vykouzlit na tvářích svých ratolestí co nejširší úsměv, k čemuž jim značnou měrou dopomáhají i různé kulturní akce, které se konají prakticky na každém rohu. Nejinak tomu bylo i u nás ve Valašském Meziříčí a my jsme u toho samozřejmě nesměli chybět.

Ráno…

Tento očekávaný den začal krásným letním ránem. Obloha bez jediného mráčku a hřejivý sluneční kotouč všem okamžitě napověděli, že bude opravdu hezky a opravdu horko (a taky opravdu bylo :-P ). Část jednotky se probouzela na základně, zbytek ve svých domovech a voj. Štrůdl se neprobouzel vůbec, poněvadž v noci zásadně nespí. Kolem jedné hodiny se všichni zúčastnění členové začali scházet v sokolovně. Takřka okamžitě se vrhli na nakládání výstroje a výzbroje do Čoudova a Urnova automobilu. Vše proběhlo bez zbytečných průtahů, a tak jsme mohli vyrazit na valašskomeziříčský fotbalový stadion, kde se akce ke dni dětí pořádala. Jako vždy se hned objevilo několik problémů. Jediné vhodné parkovací místo v areálu bylo na opačném konci hřiště, než kde jsme měli vyhrazen svůj prostor, a tak nám nezbylo než všechny věci na druhou stranu přenést. K tomu přišlo neblahé zjištění, že trávník ,na kterém měla být předvedena bojová ukázka, je posečen jen zčásti, zbytek pokrýval dosti vysoký porost. Nakonec ale všichni došli k závěru, že prostor bude přeci jen dostačující. A tak jsme začali s přípravou statické ukázky vybavení jednotky.

Máme zbraně, a nebojíme se je…ukázat!

Pro statickou ukázku bylo vybráno hezké stinné místo v rohu areálu, hned vedle ukázkové plochy. Rozložili jsme 3 celty a na ně začali postupně skládat veškerou výstroj i výzbroj. Airsoftové zbraně, znehodnocené zbraně, nože, pyrotechnika, vesty, MediBag i spousta drobností… vše úhledně rozloženo a naaranžováno. Následně byla celá ukázka obehnána červeno-bílou páskou, určující kam už návštěvníci a zvědavé děti nesmějí. Prostor nakonec tak tak vystačil, nyní již zbývá jen očekávat první děti a dodržovat pitný režim. O ten bylo náležitě postaráno organizátory akce a to i s občerstvením pro účinkující v podobě párku, chlebu a hořčice. Byla zde sice spousta stánků s jídlem a pitím, ale nač platit nekřesťanské sumy peněz za uspokojení základních životních potřeb?

Po několika málo minutách se u našeho stanoviště začínají objevovat děti i s rodiči, toužící prohlédnout si všechny naše věci. Za dalších pár minut už se před páskou hromadí tolik lidí, že členové jednotky málem ani nestačí nadšeným dětem podávat do rukou zbraně a vysvětlovat jim k čemu která výstrojní součástka slouží. Objevilo se tu dokonce i pár tatínků, kteří v minulosti prošli základní vojenskou službou a s láskou a nostalgií si potěžkali v rukách samopal vzor 58, s nímž kdysi dávno prožili těch pár měsíců na vojně. Mnohé maminky zase projevovaly značnou náklonnost k plynové masce, poněvadž vzpomínaly na hodiny tělocviku strávené s tímto slušivým doplňkem na obličeji. A co na to ti hlavní, děti? Jejich rukama prošly nesčetněkrát snad úplně všechny vystavené zbraně. Přišly se na nás podívat všechny věkové kategorie, od těch nejmenších až po ty odrostlejší, a byla radost dívat se na jejich rozzářené oči, které nám prozrazovaly, že se jim naše ukázka velice líbí.

Jak ubíhal čas strávený věnováním se malým i velkým zvědavců, začala se blížit i chvíle samotné dynamické ukázky. Krátce před čtvrtou hodinou zmizela z rozložených celt většina výstroje i výzbroje, aby se jí mohli vybavit členové jednotky. I toto vzbudilo velký zájem, protože přítomní rodiče okamžitě tasili své fotoaparáty, aby si začali vystrojené a po zuby ozbrojené příslušníky 234. pěšího praporu fotit. Odstřelovač Kofus se svým pozorovatelem Sikym, převlečení do dlouhých bílých obleků a tradičních arabských šátků, reprezentující teroristy, se vypravili na druhý konec travnaté plochy, kde ulehli do trávy a začli „číhat“ na hlídku českých vojáků. Náš velitel Válečník mezitím zmizel v chumlu lidí za pódiem pod tribunou, kde se s moderátorem a pořadateli domlouval konečný čas následujícího simulovaného boje. Když se však dlouho nevracel, začali jsme být lehce netrpěliví. Nakonec se naše ukázka o necelou půlhodinu posunula kvůli prodlouženému vystoupení tanečního souboru. Nakonec jsme však dostali zelenou a přesunuli se do malého lesíku vedle „bitevního pole“. Lidé již byli seřazeni za běžeckým okruhem, zásobníky byly plné kuliček. Vše může tedy začít. Následující odstavec popisující ukázku jsem pojal formou dramatizace ;-)

Na bojišti…

Mezi stromy na okraji louky se vynořila sedmičlenná formace českých vojáků na rutinní patrole v přidělené oblasti. Na hranici lesa se muži na rozkaz zastavují. Vojáci se tedy kryjí za velkým balvanem, zatímco velitel vytahuje mapu a konzultuje další postup se svým podřízeným. Po chvilce zkoumání okolí dalekohledem a debaty s kolegou vydává zbytku jednotky potřebné instrukce, načež se všichni opět zvedají a pokračují v postupu přes travnatou plochu rýsující se před nimi. Nezdá se, že by odněkud hrozilo jakékoli nebezpečí a tak všichni postupují pomalým krokem vpřed. Idylické ticho je najednou protnuto pronikavým zvukem výstřelu. Pátrač v čele formace byl zasažen do levého ramene a s výkřikem se kácí k zemi. „Kontakt na dvanácté!!!“. Krajinou se okamžitě začíná ozývat ohlušující rachot střelby ze zbraní vojáků. Oblak prachu zvedající se před jakousi beztvarou zelenou kopkou vzdálenou několik desítek od družstva hovoří za vše. Hlídka narazila na nepřátelského odstřelovače, zřejmě z řad místních povstalců. Na krycí palbu však odpovídá palba ze samopalu. Nepřátelé jsou tedy dva - odstřelovač a jeho kolega s kalašnikovem. Pancéřovník duchapřítomně hází vpřed dvě zastírací dýmovnice, které po dopadu vypouštějí hustý a neprůhledný oblak dýmu, zatímco velitel okamžitě vydává rozkaz k ústupu. Jednotka se začíná po jednom stahovat dozadu, kde se formuje do linie čelem k nepříteli. Postřelený pátrač stále leží na zemi, ochromen prvotním šokem. Zvuk krycí palby je doprovázen jeho bolestným křikem. „Lajna!!!“, ozývá se výkřik vojáků oznamující, že jsou připraveni v linii podle rozkazu. Z jejich zbraní nepřetržitě proudí smršť kulek a provazce prázdných nábojnic. Vzduchem se nese další rozkaz – „útok na dvanáctou, jednička vpřeeeeed“. Tři muži na levém křídle se zvedají a za doprovodu uši drásajícího řevu se přesunují vpřed k raněnému. „Jednička místo“ … „Dvojka vpřed, jedu jedu!!!“. Pravé křídlo se dorovnává na úroveň levého a k raněnému, který se již vzpamatoval ze zásahu do ramene, běží zdravotník. Ostatní zatím kropí odstřelovače s jeho střelcem neustálou palbou. Po chvíli jednotka opět dostává rozkaz k ústupu… zdravotník s postřeleným pátračem se stahují zpět za několik desítek metrů vzdálenou terénní nerovnost a celá jednotka se z linie během krátké doby stahuje za nimi. Zdravotník již na místě zastavuje menší krvácení a obvazuje rameno, zbytek mužů je kryje, nyní již ne tak intenzivní palbou. Jakmile je zranění ošetřeno, medik i pátrač se vracejí zpět na svá místa. Celá formace je nyní připravena zneškodnit nepřítele a není čas otálet. „Jednička vpřed!!!“ Levé křídlo se zvedá ze země. Zároveň se po celé louce rozezní jejich křik, dodávající členům týmu odvahu a srážející bojovou morálku nepřítele až na samé dno. Jakmile je jednička na místě, zvedá se dvojka, a takto střídavě se vojáci závratnou rychlostí přibližují ke hnízdu odstřelovače. Jeho střelec najednou zuřivě tahá za závěr svého kalašnikova (že by zaseknutá zbraň?), načež se neuvážlivě zvedá. Z jeho hrudi vystříklo několik fontán krve a zasažený terorista po pádu na zem nedobrovolně odchází do věčných lovišť. Odstřelovače, šokovaného ztrátou přítele a potřísněného jeho krví, se zmocňuje panika. Sotva popadá dech, srdce pulzuje v hrudi ostošest a po zádech přejíždí jako špičky nože mrazivý pocit. Vojákům, kteří se na něj valí zuřivě jako smrtící lavina pomsty, již může pouhým okem téměř přečíst jmenovky. Jeho dominantní postavení na bojišti se z nenadání mění ve frenetický boj o život. V záchvatu strachu zahazuje pušku. Kolem něj sviští kulky, ale i tak se zvedá a nejistě se rozbíhá. „Stůj!!! Stůj!!!... Na zem! Ruce za hlavu… na zem dělej sakra… dělej na zem!!!“. Terorista stojí jako přikovaný k zemi, avšak celá jednotka už je u něj. Dva vojáci běží k němu, načež jeden ho nevěřitelnou silou sráží k zemi. Okamžitě je vytvořena kruhová obrana. V jednom momentě probíhá spoutání odstřelovače, ohledání těla jeho mrtvého kolegy a krytí okolí zbytkem týmu. Přeživší terorista, který se pomalu probírá z transu se začíná vzpouzet, což je ale hned zaraženo dobře mířenou ránou pěstí do žeber. Po pár vteřinách si velitel žádá hlášení stavu všech skupinek. „Vzadu čistý“, “dvojka čistý“... “Jdeme!“, zaznělo z úst velitele, načež se celá jednotka zvedá a přesunuje se zhruba 50 metrů zpět. Povstalec, zcela paralyzován a neschopen jakéhokoli většího odporu, se opět alespoň pokouší znesnadnit svému doprovodu jeho úkol, pročež dostává ještě jednu výchovnou. Po zastavení formace vojáků utváří kruhovou obranu a radista je okamžitě zaúkolován přivoláním odvozu. Po chvíli se základna ozývá. Velící oznamuje svým mužům: „Tak jo chlapi! Za 20 minut pro nás přiletí, držte kruhovou obranu a dávejte pozor!“

A jdeme do finále

Válečník se zvednul, rozpřáhl ruce a zvolal: „Toť vše“. Publikum začalo tleskat (takovou má Valda autoritu, i civilové ho poslouchají na slovo :D ) a členové se přesunuli zpět k naší expozici. Následně probíhá uložení výstroje zpět na celty, četné a většinou nespokojené komentáře o teplém počasí, doplnění tekutin a usedání do trávy. Téměř všichni se okamžitě vydali ukořistit svou první porci jídla do zásobovací místnosti v přilehlé budově, zatímco někteří se ani před dětmi neudrželi a zapálili si cigaretu (přiznání není polehčující okolnost - pozn. korektora). Ke ukázce se nakonec ještě přitrousilo pár zvědavců a několik z nich se šlo zblízka podívat za Ramirezem, který pocítil neodkladnou touhu vyzkoušet svůj kulomet M249 Mk.II. Jak čas ubíhal, lidé se ze stadionu pomalu začali vytrácet a 234. pěší prapor došel ke zjištění, že pro dnešní den již svůj potenciál vyčerpal. Tudíž se začalo pozvolným tempem balit. Všichni si brali zpět své zbraně i výstroj, ukládali ji do jezevců a při tom průběžně přímo na kameře sledovali čerstvě natočené video z předchozí bojové ukázky. Štrůdl se Sikim místo sledováním videa zvolili aktivnější činnost a odebrali se vyzkoušet si u Sokolíků slaňování na dřevěné hasičské věži hned vedle. Po pár chvílích už se slunce pomalu začíná schovávat za vrcholky stromů a po rozpálené ploše běžecké dráhy se pohybují jen dlouhé stíny vržené příslušníky 234pp, kteří odnášejí všechny věci zpět do automobilů. A tak skončil Den dětí ve Valašském Meziříčí, kterého jsme měli tu čest se účastnit.