LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






5.7. 2008 - Přepad nepřátelského tábora

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 57
Datum: 2008-07-09 11:31:45
Napsal: rotný SPIT
Komentář: Byli jsme požádáni našimi kolegy ze 115. praporu hloubkového průzkumu o pomoc při přepadení jednoho ležení obývaného nepřítelem. V sobotu, 5.7. 2008, okolo 19:00, jsme se tedy vydali na určené místo...







„Jdeme, jdeme, jdeme!“ Sedm párů nohou se noří do mělkých vod pomalu tekoucího potůčku a jednotka rychle postupuje korytem vpřed. Za chvíli jí cestu zkříží opuštěná silnice.Postupně, jeden po druhém, se na druhé straně noří do vysokého porostu, který se za nimi okamžitě zavírá. Prostředí ne nepodobné vietnamské džungli umožňuje jednotce skrytý postup vpřed, a ta se brzy ztratí v nedalekém lese. Jejich momentálním cílem je se setkat s příslušníky 115. praporu hloubkového průzkumu, kteří jim mají dělat průvodce a mají je dovést na svou základnu. Mužstvo neslyšně postupuje vpřed kryto zadní hlídkou. Na domluveném místě se po chvíli čekání z mlhy jako duchové vynořují 2 maskovaní muži z hloubkového průzkumu. Na dlouhá slova není čas. Letmý pozdrav a „Následujte nás!“ A tak se had, sestávající nyní již z devíti mužů, vydává na cestu do základny. Den již pomalu předal vládu noci, a tak se okolní krajina zahalila do šera, které umocňuje lehká mlha. Všude je ticho, jen občas pod kroky některého muže povolí suchá větev.




Netrvá dlouho a vcházíme do nízkého, hustého porostu, kde se zřejmě skrývá zbytek průzkumné jednotky. Po pár krocích objevujeme důmyslně skrytou základnu a vítají nás její zbylí 2 obyvatelé. Konečně je chvilka času na oddych a přivítání. Většina mužů se nevidí poprvé, již spolu něco zažili. Kvůli probírání zážitků z minulosti zde ovšem nejsou. Proto také je skoro ihned roztažena mapa a za tlumeného světla je členům 234. pěšího praporu naznačena situace, vysvětlen terén a hlavně cíl dnešní mise. Všech 11 mužů je také rozděleno do dvou skupin s krycími názvy Oko 1 a Oko 2. Každá z obou skupin dostává jednu radiostanici, která bude nezbytným pomocníkem při koordinaci útoku.




Noc se již mezitím přehoupla do druhého dne, a tak je čas vyrazit. Přestože je nebe posázeno hvězdami, dostat se z hustého porostu je opravdu těžký úkol. Každý se drží toho před sebou a takto se pomalu postupuje vpřed. Konečně jsme však venku na volném prostranství a po chvilce dosahujeme místa, kde se obě skupiny rozdělují. Poslední slova a Oko 2 se nám ztrácí z očí. Jejich úkolem je dosáhnout strategické pozice a počkat na náš signál. Proto se i my vydáváme na cestu a vstupujeme do vysokého lesa, jež nás má dovést k cíli. Postupujeme ze svahu směrem k místu útoku a prostředí nám naši práci neulehčuje. Musíme dávat opravdu bedlivý pozor, abychom postupovali co možná nejtišeji. Vtom se ozývá Oko 2. Navázali vizuální kontakt s hlídkou. Nervy jsou napjaty k prasknutí. Stačí málo a náš skrytý postup bude prozrazen. Daří se nám však dosáhnout nepřátelského tábora. Jsme již jen pár metrů od spících nepřátel, kteří ještě nic netuší.




Teď se naše role rozdělují. Oba muži z hloubkového průzkumu se ztrácí ve tmě. Jejich úkolem je zneškodnit hlídku. Na nás je, abychom připravili nepřátelům co nejhlasitější přivítání. Pyrotechnik se ještě více přibližuje a začíná pokládat výbušniny. My ostatní střežíme prostor. Něco ale není v pořádku. Hlídku nikde není vidět a naši 2 průvodci také nikde. Brzy vyprší limit, po kterém už celá akce nebude proveditelná. Slyšíme menší hluk a pohledem na hodinky zjišťujeme, že limit vyršel. Teď, nebo nikdy!




Náhle vzduch prořízne jekot píšťalky a úzkostlivé „Popláááách!“ Vtom se ozve ohlušující rána a objevuje se záblesk, který má oslepující účinky. Na malý zlomek vteřiny jakoby zamrzl čas. Nemůžeme ale otálet. Jeden člen hloubkového průzkumu a pyrotechnik se již řítí k nám. Odjišťuji tedy granát a vysokým obloukem jej posílám do nepřátelského ležení. Následná rána je mi důkazem, že skončil tam, kde měl. Najednou celý prostor osvětlí námi vystřelená světlice, čehož využiji a posílám směrem k nepřátelům druhý granát. Před námi vylétává druhá světlice a my běžíme přímo za ní. Náš běh končí u vyvráceného stromu, v jehož větvích nacházíme ukrýt. Baterky našich nepřátel jsou nám již v patách. Pyrotechnik se nám ztrácí z dohledu a radista odhazuje zbraň a odlákává nepřítele. Už jsou tady a jsou všude. Kužely světla z baterek jsou tak blízko, že slyšíme dech těch, co je drží. Máme však štěstí a neobjevují nás. Po chvíli vzdávají pátrání a stahují se zpět. Nenašli nás! Počkáme ještě chvíli, a poté se vydáváme najít Oko 2. Setkáváme se s našimi špiony z nepřátelského tábora a po chvilce přichází i Oko 2. Odebíráme se do jídelny našich nepřátel, kde si vyměňujeme naše zážitky a poznatky. Pomalu se již však rozednívá, a tak se loučíme s našimi přáteli od průzkumu a vydáváme se zpět k našim vozidlům. Nad hlavou nám přelétá káně a svým tklivým hlasem nás doprovází.