Články

Dny NATO, 20.září 2008

Probouzím se do deštivého rána. Je 5:30 a mezi stromy je ještě úplná tma. Vedle mě se budí další dva účastníci noclehu ve volné přírodě. Je několik stupňů nad nulou, už od večera prší a nás před nepohodlím zachraňuje pouze naše výbava. Teď už je ale čas vstát. Zanedlouho musím být na základně, z které vyrazíme směr Ostrava-Mošnov, kde je naší cílovou destinací Letiště Leoše Janáčka, přesněji řečeno to, co se bude odehrávat na jeho ploše. Je to již osmý ročník největší nekomerční přehlídky vojenské techniky ve střední Evropě, kam se každoročně chystá několik desítek tisíc návštěvníků.

V tlumeném světle balíme promáčené spací pytle a další vybavení a vydáváme se temným lesem k automobilu. Naložení trvá jen chvilku a již sjíždíme svahem k silnici. Na té nabíráme větší rychlost, napojujeme se na silnici směr základna a netrvá dlouho a již vjíždíme do jejího areálu. S překvapením zjišťujeme, že ačkoliv za pár minut má být oficiální shromáždění, není zde ještě živá noha. Během vyložení věcí ovšem naštěstí postupně přicházejí další členové a nakonec ani nemáme takové zpoždění, jaké jsme po příjezdu očekávali. Rychle se rozdělíme do vozidel a vyrážíme směrem k metropoli severní Moravy.

Dostávám se do panduru B, který má tento den status důstojnického vozidla, jelikož převáží naše velení. Z monotónnosti cesty nás pouze trochu vytrhuje zastávka v Novém Jičíně, kde se k nám přidávají další členové. Pauza ovšem nemá dlouhého trvání a zanedlouho již za námi opět ubíhají kilometry silnice jako splašené stádo, a po krátké jízdě nás přivádějí k parkovišti, kde zanecháváme naše dopravní prostředky a pěšky pokračujeme ke vstupu do areálu letiště. Jsme zde však asi o 40 minut dříve, a tak si dlouhou chvíli krátíme povídáním, vyprávěním historek a vzájemnými narážkami na postupně skoro všechny členy.

Konečně se brány otevírají a my můžeme dovnitř. Dnešní počasí opravdu přehlídce moc nepřeje; plochu letiště neustále zkrápí kapky deště, kterým zdatně sekunduje poměrně silný vítr a celé to podtrhuje nízká hodnota na stupnici teploměru. Není proto divu, že naše první kroky směřují pro něco teplého do žaludku a krevního oběhu. Po mírném zahřátí začínáme s prohlídkou vystavené techniky a jako první přichází na řadu ta letecká. Zastoupení letadel je vesměs podobné jako vloni, mě osobně zaujímá asi nejvíc bojový vrtulník Apache a k tomu i Chinook, oba v majetku nizozemského Luchtmachtu. Úplně nakonec nás čeká ukrajinský Il-76MD, víceúčelový dopravní a průzkumný letoun o rozpětí křídel přes 50 metrů, kde písmena MD znamenají verzi s prodlouženým doletem. Zvenku vypadá celkem impozantně, zevnitř ovšem připomíná starou montážní halu korunovanou žebříkem vedoucím do kokpitu.

Od strojů operujících na širé pláni oblohy se přesouváme ke kolovým a pásovým vozidlům. Zde toho od minula také moc nového není, výjimkou je např. 155 mm samohybná kanónová houfnice Zuzana v držení Ozbrojených sil Slovenské republiky, nebo třeba třináctitunový obrněnec Dingo 2 Armády ČR. Jdeme tedy dál a nakukujeme do stanů a různých prostorů. Chvíli strávíme povídáním u zdravotnického vozidla, a pak se již namačkáme k plotu a sledujeme dynamickou ukázku naší armády. Hezké, ale opět podobné jako loni. Jdeme se tedy kouknout na krasavce jménem C-130 Hercules od U.S. Army a hned poté se opět zahříváme teplými pochutinami.

Další naše kroky vedou do budovy, kde má své místo například Vojenská policie. Od jedné dámy se například dozvídáme, jak je tomu s částí výstrojní kázně a obíráme ji o pár knih, před budovou zase nasloucháme výkladu muže pracujícího jako potápěč. Pro mě osobně je to jeden z nejzajímavějších momentů celého dne a musím říci, že to, co zvládnou muži jako on, před tím je nutno opravdu smeknout. Plni dojmů však už začínáme myslet na návrat a po prohlédnutí vystavovaného zboží, zakoupení několika věcí a ukojení chuťových buněk několika členů, kteří se vrací do dětských let pojídáním cukrové vaty, se pomalu seskupujeme a opouštíme areál. Za rok zase třeba nashledanou!