Články

Jednoho sobotního dne jsme si šli bezvadně zablbnout, potrénovat střelecké schopnosti a oživit ztracenou kondičku do Lasermax Areny ve Zlíně. Pro představu vám přiblížím, co to vlastně Lasergame je a o čem je tedy řeč. Je to adrenalinový sport, který se podobá dnešnímu populárnímu airsoftu, nebo paintballu, ale s jedním rozdílem. Nestřílí se kuličkami, nýbrž laserem. Je to obdoba známe PC hry Quake, ale v reálu.

Po příjezdu do arény se všichni začali převlékat a chystat na hru. Po chvíli za námi přišla instruktorka a začala nám vysvětlovat pravidla. Po krátké instruktáži každý nafasoval speciální, plastovou vestu se zabudovanými čidly na břiše, zádech a na ramenech. Po nasoukání do těchto vest jsme se všichni postavili před snímač a čekali na znamení ke hře. Vypadali jsme jak hrdinové hvězdných válek. Po chvíli zazněl u každého z nás počítačový hlas „You are activated“. Každý si odepnul zbraň z klipsny, pevně ji sevřel do svých rukou a čekal na znamení ke hře. Za chvíli se z reproduktorů na stěnách vychrlil monotónní pískající až schizoidní zvuk a deathmatch mohl začít. Do setmělé haly plné překážek a úkrytů, osvětlené blikajícími světly, vtrhla většina jak smyslů zbavená s jedním cílem, rychle se ukrýt před ostatními, než se aktivují zbraně. Po chvíli napětí se začaly objevovat zelené siluety, které se navzájem atakovaly laserem. Úkolem každého z nás bylo, strefovat se do svíticích světel siluety. Po zásahu světla zhasla a dotyčný byl vyřazen ze hry. Za 6 sekund se vesta znovu rozsvítila a hráč mohl pokračovat ve hře.

Každý uplatňoval svůj styl hry. Třeba atak Bambiho byl k nepochopení nejen zdravému rozumu ale i z hlediska fyzikálních zákonů. Dokázal doslova podlézt protihráče, aniž by se dotknul koleny země a přitom ho ještě zasáhl. Nebo Čoud se stále snažil získávat bonusy z miny, aby mohl pobíhat mezi překážkami a všechny neohroženě trefovat, protože byl například na chvíli nesmrtelný. A kdyby se někdo divil, proč tam vzadu někdo osvětluje zeleně překážku zevnitř, zjistil by, že je tam schovaný neohrožený Vlasťa, čekající na lov zmateně pobíhající zvěře.

Po 15 minutovém boji o přežití se ozval pokyn „Game over, return to base“. Všichni se vrátili na startovní stanoviště a na všech bylo vidět nekonečné nadšení. Po místnosti se rozléhala debata plná zážitků ze hry. Za chvíli nám instruktorka donesla výsledky a bodové ohodnocení. My se tak dozvěděli, kdo koho a kolikrát zasáhl a kolik za to dostal celkem bodů. Zvítězil „Bambi“.

Další tři hry se hrály na týmy Alfa (červení) a Beta (zelení). Opět všichni neřízeně vběhli do haly, žíznící po pomstě. Bylo to zajímavější, nespoléhali jsme se jen na sebe, ale i na své spoluhráče. Zkoušeli se různé taktiky, jak druhý tým překvapit a dobýt jejich území. Většinou to dopadlo tak, že se skupině podařilo dostat na nepřátelské území, ale pak podlehla zákeřnému odstřelování zakempených protivníků.

Ke konci poslední hry se většinou už více chodilo, než běhalo, každý byl vycuclý. Třeba Chadgip to vzal po svém, sunul se mezi překážkami jako robokop, držel u pasu zbraň a řval: „Zabiju tě!“. Ale někteří jedinci to nevzdávali. Piškot nebo Alf bojovali až do konce. Po zaznění ukončujícího signálu se všichni okoupaní ve vlastním potu unaveně vlekli do šatny. Plní zážitků jsme se vydali na cestu domů.

Fotogalerie